Lenka Oravcová

jóga, jógová terapie, zdravotní cvičení, pilates

O mně

 

Lenka OravcováPohyb a filozofie (východní i západní) jsou moje dvě celoživotní lásky, které se postupem času spojily ve filozofii pohybu. Jinými slovy řečeno, moudré zákonitosti pohybu fyzického těla mi skrze analogie pomáhají chápat složitější děje v jemnějších úrovních duše i v okolním světě.

Vystudovala jsem taneční konzervatoř v Praze a nějaký čas profesionálně tančila. Od roku 2004 jsem začala pracovat ve fitness. Nutkavá potřeba pochopit pohyb lidského těla ve mně postupně narůstala z několika důvodů. Na úplném začátku byl stav, který zná asi velká část těch, kteří se pohybem jako instruktoři, trenéři nebo terapeuti zabývají.

Když jsem se začala věnovat vedení skupinových lekcí různých cvičebních směrů – od jógy přes pilates, bodyforming, aerobik až po spinning – absolvovala jsem postupně velké množství školení. A místo toho, abych se cítila čím dál tím více „vyškolená“, vnímala jsem čím dál tím větší zmatek a nejistotu z různých mnohdy zcela protichůdných tezí a doporučení ohledně zdravotních účinků a nezávadnosti jednotlivých cviků. Moje bezradnost narůstala úměrně ke zvyšujícímu se počtu klientů, kteří mi před lekcí nahlásili nějaký problém s pohybovým aparátem. Působila jsem ve velkých pražských fitness centrech a nárůst klientů, kteří se snažili cvičením řešit problém s bolavými zády, či jeho prevenci, byl evidentní. Jejich příběhy byly často podobné – po akutním stavu jim lékař předepsal nějakou, většinou ne moc účinnou rehabilitaci a po jejím ukončení dostali cviky na doma a doporučení k pravidelné pohybové aktivitě, nejčastěji k pilates nebo józe.

Rozpory a dohadování o čistotě Pilatesovy techniky mezi jednotlivými školami jsem už znala, stejně jako rozporuplnou snahu udělat z pilates zdravotní cvičení. Power yoga mě ani zdaleka nepřesvědčila o schopnosti řešit nebo být prevencí zdravotních problémů. Ale stále víc mě lákala „tradiční“ jóga, někdy také nazývaná hatha jóga (tradiční jsem tehdy chápala ve smyslu „ne power yoga“ a netušila jsem, že v té podobě, v jaké se u nás hatha jóga většinou cvičí, není vlastně starší než pilates) neboť popisy účinků jednotlivých tělesných pozic (ásan) v knihách o józe zahraničních i tuzemských autorů zněly velmi slibně. Napravení bolesti zad se jevilo jako hračka, navíc slibovaly vedle zdravotních účinků např. i mizení vrásek a pocit štěstí. No nezatoužili byste po tom?

Před 25 lety jsem sice dva roky s „tradiční“ jógou koketovala v systému Jóga v denním životě svámího Mahéšvaránandy, ale vyhnal mě odtud přílišný ideologický tlak a sektářský závan. V roce 2008 jsem absolvovala kurz pro učitele jógy u Českého svazu jógy a posléze dvouleté studium pro učitele jógové terapie u České akademie jógy na FTVS. Až v posledním roce mých studií díky výměně hlavního indického vyučujícího za Jiřího Čumpelíka (učitele jógy a fyzioterapeuta v jedné osobě) mi teprve začaly věci dávat smysl. Do té doby to bylo jen veliké rozčarování. Připadalo mi, že se v moderních knihách o józe tvrdí úžasné věci, kterých ale ve skutečnosti velmi často nelze v dnešní době dosáhnout. Že je to částečně jen jakási hra na něco, plná mýtů a polopravd. (Což mi ostatně z velké části později potvrdily i přednášky o indické filozofii Lubomíra Ondračky na Filozofické fakultě UK. To ovšem nikterak neznamená, že by se v tradiční józe neskrývaly poklady maximálně užitečné a použitelné pro dnešní dobu!)

Až když jsem do vlastní praxe i do práce s klienty zapojila principy vycházející z propojení jógy, vývojové kineziologie a tzv. integrální anatomie, začaly se dít „zázraky“. Pomohly mi také informace od mého partnera, který v té době studoval tzv. rolfing – fyzioterapeutickou metodu, která pracuje s fasciemi a souvisí s integrální anatomií, biotensegritou a nejnovějšími objevy o fungování pojivové tkáně a pohybového systému. Díky těmto moderním objevům jsem začala lépe chápat tělesný pohyb a dech a tím jako by se mi pak více otevřela moudrost a logika celého systému původní Pataňdžaliho aštángajógy.

Pochopení určitých principů mě osvobodilo od závislosti na metodách a dovoluje mi tvořit skupinové i individuální lekce podle potřeby a stavu klientů. Nebojím se do jógy zařazovat nové prvky a jógovým přístupem na druhou stranu obohacuji i lekce zdravotního cvičení a pilates.

Fungování pohybu fyzického těla bych ovšem do hloubky nikdy nepochopila bez filozofického přesahu a meditační praxe. I tady jsem měla velké štěstí, že jsem potkala řadu výjimečných lidí, především Rudolfa Skarnitzla, jenž mi vedle výuky části indické filozofie dal vzácný dar vnitřního prožitku, bez kterého bych pravděpodobně nebyla schopná některé věci vnímat. Můj největší dík však patří Emilu Pálešovi (www.sophia.sk) za to, že mi pomohl utvořit celkový filozofický rámec, naučil mě vnímat souvislosti, ale hlavně celkově posunul mé myšlení.

V neposlední řadě děkuji Ladě Rokosové, která provozuje Českou akademii jógy, že mi umožnila svoje zkušenosti předávat budoucím jógovým učitelům, což je mou největší současnou radostí.

O životě s jógou pro časopis Jóga dnes