Lenka Oravcová

jóga, jógová terapie, zdravotní cvičení, pilates

OCHRANNÉ ZNÁMKY A JÓGA

          Ten, kdo viděl seriál Červený trpaslík a vzpomene si na skvělou scénu, kdy si postava jménem Kocour se sprejem v ruce značkuje vnitřek vesmírné lodi se slovy: „To je moje... to je moje... a tohle je taky moje“; tak má přesný obraz absurdity, o které už prostě musím něco napsat. Asi naštvu pár lidí a je otázkou, jestli má vůbec smysl něco kritizovat. Nevím... nechci nikomu křivdit a škodit, ale na druhou stranu narážím na negativní důsledky přivlastňovacího produktového přístupu v józe stále častěji, a tak mi přijde normální vyjádřit svůj názor. Kdo by chtěl vidět extrémní projev toho, co je v našich vodách jen v „neškodných“ náznacích, doporučuji dokument: Bikram, jogín, guru, sexuální násilník. Alarmující je, že ani když v tomto případě vyplave celá obludnost na povrch (a tím nemyslím jen sexuální obtěžování, to je na rozdíl od ostatních „křivostí“ pro moderní společnost celkem dobře rozeznatelné), nestačí to pro některé k pochopení podstaty problému. Nechápou, že „ďábel schovaný v detailu“ je stejně nebezpečný.

          V jógovém byznysu jsem schopná pochopit (teoreticky) spoustu věcí. Chápu, že je potřeba se nějak napojit na převažující systém fungování současné společnosti. Ale myslím si, že tohle přizpůsobování musí mít určité hranice, aby zůstala jóga alespoň trochu jógou a aby se nevytratila její duše a podstata.

          To, co opravdu nechápu, jsou ochranné známky („erka“) na různé sady cviků či nějaký způsob jak hýbat s tělem, dechem a myslí, o kterých autoři tvrdí, že je výhradně oni vymysleli a tudíž jsou jejich vlastnictvím. Ostatní pak nesmí bez jejich svolení a náležitého poplatku používat dotyčný název lekcí či nějaké terapeutické činnosti a už vůbec ne o něčem takovém psát nebo něco podobného publikovat.

          Mimochodem dost mě pobavilo, že ochrannou známku registruje Úřad průmyslového J vlastnictví. To je myslím dostatečně ilustrativní.

          Chtějí snad ti „geniální jógoví vynálezci“ tvrdit, že před nimi ještě nikdy nikdo takový pohyb nebo sadu pozic neudělal, nikdy nikdo o něčem takovém nepřemýšlel, že to všechno vytvořili z čista jasna ve své hlavě? Že před nimi nikdy nikdo ještě neovlivňoval hormonální soustavu cvičením, že o čakrách nikdo ještě takovým způsobem nepřemýšlel, že se spirály v pohybu člověka běžně neprojevují? (Ano, tímto mám na mysli hormonální jógu, čakra jógu a spirální jógu – „oerkované“ systémy, o kterých vím.) Vždyť i oni se o faktech, na kterých staví své chráněné systémy, museli dozvědět z okolí. Čerpali zkušenosti od druhých lidí a prostě jen jinak zpracovali něco, co před nimi už popsal někdo jiný!

          Věci, které při práci s tělem a myslí skutečně do hloubky fungují, fungují proto, že jsou přirozené, že jsou naší součástí. Jsou našim společným vlastnictvím a my na ně jen můžeme nahlížet z různých úhlů pohledu, využívat je různě, předávat si své zkušenosti, a tím se spolu dostávat k lepšímu vnímání a pochopení toho, co JEST. To je jóga – praxe propojování.

          Jen začátečníci a lidé bez rozhledu a zkušeností přesně kopírují nějakou naučenou sestavu anebo používají stále jen jeden terapeutický přístup. Časem většina zjistí, že je potřeba něco upravit, přidat, ubrat, přizpůsobit ať už kvůli sobě, nebo kvůli druhým.

          Sestavy cviků, způsob cvičení nebo práce s myslí nejsou žádnými nově vytvořenými průmyslovými produkty, na jejichž vývoj se utratily velké částky peněz!

          Bojí se snad tihle přivlastňovači, že si někdo jiný přivlastní „jejich“ myšlenky ještě lépe a úspěšněji než oni? O čem to vypovídá? Copak to není dostatečně zřejmé? Jsem snad jen divný solitér, když tady vnímám zásadní rozpor se základy jógy?

          Tuším, že hlavním argumentem pro označení „jógového produktu“ bude snaha zajistit  jeho konkrétní obsah a kvalitu. Ale v józe, je-li opravdu celostním a hloubkovým systémem, platí více než jinde známé přísloví: „Když dva dělají totéž, není to totéž.“ V praxi žádné vnější opatření nezajistí, aby následovníci byli stejní jako „guru objevitel“. A jelikož se v jógovém vzdělávání pohybuji už dost let, tak vím, o čem mluvím.

          Především tu ale zůstává stále ten jeden zásadní problém. A sice ten, že když si přivlastním běžná slova jako hormon, čakra, spirála apod., seberu je ostatním. Vždyť ani jméno není výhradně jednoho konkrétního člověka a stejně se mohou jmenovat i jiní lidé.

          Obecně se jóga považuje za celostní systém, za něco s přesahem, za praxi, která má člověka činit lepším. Většina jógových škol dnes považuje za kořen košatého jógového stromu Pataňdžaliho Jógasútru s popisem aštángajógy, tedy jakýchsi složek jógové praxe. A základní složkou celé jógové praxe jsou etická pravidla!!! Jedním z těchto pravidel je tzv. aparigraha – neulpívání, nepřivlastňování. Jak tedy může v jógové filozofii vzdělávaný člověk toto pravidlo „přehlédnout“ v tak evidentní podobě? Asi proto, že rozum je prý skvělý nástroj sloužící především k  ospravedlňování našich činů a dovede argumentovat tím bravurněji, čím více potřebuje povýšit hodnotu dotyčného ega, jeho bezpečí a finančního zisku. Proto se v józe tolik cení tzv. buddhi – rozlišovací schopnost, která by měla být nadřazená kalkulujícímu rozumu. Je to schopnost vidět širší souvislosti, část intelektu, která nepodléhá nižším pudům (kléšám), tedy ani sobectví/sobě-ctví.

          Postupem času si uvědomuju stále víc, jak moudrá jsou všechna ta „desatera“ (jógová etická pravidla obsahují 5 zákazů a 5 doporučení a někdy se jim říká hinduistické desatero). Na první pohled se snad jeví jako omezující, ale ve skutečnosti nás chrání a podporují vyváženost a synergii! Myslím, že jsou stanovena z úrovně, která vnímá propojenost nás všech a širší souvislosti. Tak proč se jimi nesnažit řídit? Obzvláště tehdy, když využíváme slovo jóga!